Zajímavosti..

Zdravím!,

po dnešku už po druhé. Zase mám chuť psát, takže tu hodím pár děsivých faktů, nebo jak to říci. *usměje se*

První.. A tenhle je vážně zajímavej.
Malíř Morten Viskum používal ruku z mrtvoly jako štěnec na své obrazy.



Druhý..
V 50-tých letech 20.století se americká rodina Cooperových přestěhovala do nového domu na okraji Texasu. Hned první večer po večeři se rozhodli, že se vyfotí v novém domě. Ovšem to, co viděli na fotografii je tak vystrašilo, že další den se z domu vystěhovali.



Třetí..
Tato kresba byla nalezena ve staré opuštěné psychiatrické léčebně. Nakreslil ji člověk, který měl vážnou psychickou poruchu spolu se schizofrenií.



A tohle je pro dnešek už asi vše. *usměje se*

Návrat, novinky v mém 'dokonalém' životě + bonus

Zdravím!,

nedávno  vlastně dneska .__. jsem se rozhodla, že se sem vrátím, budu psát další moje žvásty, který stejně nikdo nečte xD  A s návratem jsou i nové aktualizace o mým dokonalým životě. Nevím proč, ale poslední dobou jsem si zamilovala ještě víc temnotu, vlky a všechno tomu podobné.

No řekni mi, není to dokonalý?

   

Tenhle obrázek zdobí i moji tapetu na mobilu, musím se vždy usmát, když si odemču mobil.  Další věcí je ta, že jsem začala hrát WoWko, strašně jsem se do té hry zamilovala a nevydržela jsem bez ní! *začne se smát*. Jenže poslední dva týdny, možná míň, jsem přestala hrát.. Ale pořád ji v ntb mám, ale už dlouho nebyla zaplá. Ale věřím, že hned jak tohle dopíšu si jí zase zapnu. *Pokrčí rameny a zasměje se*  Pokračujeme dál.. Zase jsem začala s psaním, což i mě překvapilo. Možná dopíšu i tu knížku, kterou mám asi pár měsíců rozepsanou. *zasměje se*

No a na konec, jsem chtěla říct, že se tu budu věnovat i nějakým záhádným věcem a tak, třeba fakty o vrazích, nebo strašidelné legendy apod. a rovnou začnu v tomto příspěvku. *nahodí úsměv*

V roce 1934 vymyslel Max Factor přístroj na hodnocení krásy a to opravdu podrobně. Většině žen poškodil tvář, několik jich i osleplo.

                                                                ~.Luna.~

Different life.

Chceš být jako ostatní?
Nechtěj.
Vadí ti, že vyčníváš z davu?
Buď rád.
Protože... Být odlišný... Žít odlišný život... Je něco vyjimečného. Už víš, že nezapadáš mezi ostatní, asi tě to trápí, ale věř, že jednou za to budeš rád. A přesně o tomhle je tenhle článek.

*Sedím v autobuse u okna, tam kde sedávám vždy, když jedu z blázince nazývaného škola. V hlavě se mi množí tolik otázek, že si je ani  nedokážu uspořádat.* -Další zastávka, konečně se blížím ke svému domovu- *Pomyslím si a podívám se, jestli někdo nastoupí. Ano. Nastoupil. Nastoupil kluk, asi 16 let. Hnědé vlasy,  upřímný úsměv a sluchátka v uších. Sedl si naproti mě a začal se dívat z okna. Přišlo mi na něm něco... Zvláštního! Vypadal smutně, ikdyž se usmíval. Vypadalo to, jako by se každou chvíli měl rozbrečet. Ale ne. Dál se usmíval. Dívala jsem se na něj celou dobu dokud nevystoupil. Při tom, když procházel okolo mě, jsem si všimla že nemá půlku ruky. Bylo mi ho líto.*

Nevím, jestli ho trápilo to, že je odlišný a že musí sedět v autobuse plném normálních lidí. Ale je lepší být odlišný.. Nebát se říct svůj názor, projevit ho. Stát si za svém a dělat věci po svém. Být originál a ne kopie, jako je spousta dnešních lidí. Někdo řekne názor, všichni se ho chytí, ale když někdo řekne, že má jiný názor, hned ho v mysli lidé zabíjejí.. Proč? Protože není jako ostatní, nezapadá a je k ničemu. Kecy, kecy a kecy. Klidně se seber a jdi a prohlaš svůj názor, vykřič do světa, že tu jsi taky a že jsi hrdý člověk. Zeptají se tě proč hrdý? Jednoduše odpověz. ''Jsem hrdý, protože jsem jiný.'' :)

https://www.youtube.com/watch?v=2ctmELjXPoA ♥

První cihla blogu.

První články většinou zahrnují osobní informace, ale ty já pokládám za nepodstatné. Není důležité, jak se jmenuji nebo odkud jsem. Nechci tu vykládat, jaká jsem milá a upřímná, protože taková nejsem, ne vždy. Teda, spíše jak na koho. Takže proto jsem si vybrala tuhle cestu, dokonce se mi i tak líp píše. Myslím, že člověka utváří to, co ho obklopuje, co má rád. I z maličkostí se dá vyčíst, jací jsme. Ale dost zbytečných řečí. 

    

Vybrala jsem několik obrázků, které naznačují (nebo jak to říct) co mám ráda. Mezi první patří příroda. Miluji jen tak sedět někde na louce, u rybníka či v lese, poslouchat ptačí zpěv a pozorovat jak si vítr hraje s listím, vodní hladinou.. Je to uklidňující a krásně si tak pročistím mysl.

Další, což taky tak nějakou souvisí s přírodou, jsou opuštěná stará místa. Kde se rostliny prodírají starými domy a příroda si bere zpět, co jí lidé sebrali. Taková místa mají zvláštní atmosféru. Vyvolávají nepopsatelný pocit, kdy se ve mně mísí smutek, úzkost ale zároveň i něco hezkého jako okouzlení.

A poslední, z téhle třetice jsou vlci. Moc se u tohoto nebudu rozepisovat, protože tohle zvíře ani nejde moc popsat. Už jenom proto, že je tak úžasné. Líbí se mi na nich, že jsou elegantní a zároveň nebezpeční. Ale jejich pohled je strašně.. Uklidňující nebo jak to říct.. Jsou to  prostě dokonalí tvorové. 

     

Další věcí, a to první z téhle dvojice, je psaní. Totálně mě baví psát, cokoliv. Ať už příběhy, básničky, písničky.. Prostě cokoliv. Není nad to, sednou si večer na okno, koukat na hvězdy, které svítí na obloze a k tomu psát své trápení, v podání příběhů. A nebo písničky, které stejně pokaždé skončí v záložce.

Poslední věc, je hudba.  Hudba, která hrozně ovlivňuje můj život. Nemůžu udělat krok bez sluchátek! A to vůbec nepřeháním. Sama hraji na kytaru, takže tím víc mě to k hudbě láká. A pořádné drumy mě prostě uklidňují.
 

Je toho mnohem víc, ale zase nechci aby tenhle článek byl extra dlouhý.. Takže asi jenom napíšu, co ještě mám ráda, psy, japonsko,koně, kočky-vlastně všechny zvířata, auta, kreslení, focení(když fotím já).